Hokejbal je třeba dostat do povědomí široké veřejnosti, říká opavský trenér žáků Marek
Málokdo čekal, že situace v kategorii starších žáků bude v této sezóně taková, jaká je. Okolnosti chtěly, že letošního ročníku se v této kategorii účastní pouhé dva regionální celky - Opava a Malenovice. Jak nejen na tuto skutečnost nahlíží trenér opavských žáků Daniel Marek (na fotce uprostřed)?
Pane Marku, věděli jste už před zahájením sezóny, že situace s počtem týmů v kategorii starších žáků bude takto tristní?
Přiznám se, že jsem vůbec netušil, že by na poli starších žáků mohlo v této sezóně dojít k takové situaci. Předpokládal jsem, že kluby postaví své týmy jako v předešlých letech a my tyto řady jen rozšíříme. Bohužel musím říct, že i já jsem byl překvapen, že jsme v této kategorii zůstali jen my a Malenovice. Z lidského i sportovního hlediska mě to velice mrzí. Na druhou stranu musím říci, že jsme se k tomu společně s Malenovicemi postavili čelem a sami si navrhli sezónu, jak ji hrát, byť proti jedinému soupeři. Nakonec to dopadlo vše jinak a hrajeme i se soupeři z Čech.
Neodpustím si ohranou otázku. Čím to, že je dětí se zájmem hrát stále méně?
Víte, myslím si, že hokejbal v tom nezůstal sám, ale postihlo to mnohem více sportů. Že dětí v současné době ubylo a není je tak často vidět na hřištích. Ano, jednou z příčin byl bezesporu covid a s tím spojená omezení, a to nejen při sportování. Avšak na vině ve vztahu k úbytku dětí na hřištích nejsou jen samotné děti, ale také přístup jejich rodičů. Vést je ke sportování je pro ně vzhledem k časové náročnosti často složité. U dětí vidím obrovský zájem, problém je v tom, že začali být závislí na sociálních sítích a online hrách, s tím je spojený komfort domova a ztráty pojmu o čase při počítači. Další z faktorů je odcizení se, tedy že nejsou sociálně schopny mezi sebou hovořit, natož mít nějakou povinnost, třeba vůči spoluhráči, klubu. Být prostě kamarádští, respektive mít určitou pokoru.
Neměli jste v týmu problém s motivací, ať už vás trenérů či hráčů samotných?
Myslím si, že motivace je stále velká, jinak bychom tuto činnost s dětmi nemohli dělat. Je ji třeba dělat s radostí a nejen pro představu, že motivovaný budu, když budou výsledky. Sám za sebe mohu říct, že když jsem začínal, měl jsem spoustu elánu a nadšení, kreativitu, ale také jsem viděl na těch dětech, že chtějí něco dokázat a hlavně ukázat, jak jsou skvělí. V současné době, až na výjimky, u dětí tuto motivaci nevidím. Pokud některé děti přijdou rozmrzelí a bez elánu, strhnou ostatní k laxnímu přístupu. Správný trenér si s tím poradí snadno a rychle, změní trénink a vede ho spíše zábavnou formou ke spokojenosti všech. Chuť je stále – u trenérů i dětí. Zklamání z prohry vnímám nejen u sebe jako trenéra, ale rovněž u dětí. Na druhou stranu mohu říct, že i samotné děti se nestydí říct, že soupeř byl lepší a že oni sami se musí zlepšit. Sami analyzují, v čem jsou horší, kde, co, a především jak zlepšit, což je motivace pro nás všechny.
Máte i přes nedobrou situaci v regionu vytyčené nějaké konkrétní cíle?
Cílů je mnoho a snad se nám podaří většinu z nich splnit. Hlavním cílem je nábor dětí, tedy přitáhnout k hokejbalu co nejvíce dětí. Nejen do našeho klubu, ale k hokejbalu celkově. Přál bych si, aby se to podařilo všem klubům v regionu. Je potřeba nejen dětem, ale také široké veřejnosti ukázat, že hokejbal je adrenalinový sport plný pohybu, emocí, zážitků, stejně jako je fotbal, hokej, basketbal aj. Dalším cílem našeho klubu na příští sezónu je obsazení kategorií od minipřípravky až po starší žáky.
Co může dle vašeho názoru situaci do budoucna řešit a zlepšit?
Dle mého by bylo dobré obnovit činnost v zaniklých klubech, což však představuje najít nadšence, kteří chtějí dělat nejen něco pro sebe, ale také pro ostatní a hlavně děti. Bude potřeba ještě zvýšit popularitu tohoto sportu, hlavně v médiích a na sociálních sítích. K této prezentaci mohou přispět známé osobnosti, jak se to podařilo například Pastrňákovi. Přitáhnout regionální zpravodajství na turnaje dětí, dostat tento sport do povědomí široké veřejnosti. Různými nábory, nejen pro děti, ale hlavně jejich rodiče, aby viděli, co hokejbal obnáší. Samozřejmě s tím je spojena i otázka kvality hřišť, možného zranění atd. Hokejbal má stále co zlepšovat, avšak to je na delší debatu a povídání.