Vsetínský Marek Ovčačík: Titul byla satisfakce a odměna za to, co jsme hokejbalu obětovali

Nový týden začneme dalším ze série rozhovorů se zástupci jednotlivých týmů 2. Ligy. Na otázky tentokrát odpovídal vsetínský srdcař Marek Ovčačík, který si v tradičním valašském klubu zahrál hráči zvučných jmen, mezi které patří Dimitrij Jaškin, Jan Šimara, Michal Trčka a další.

Návrat Vsetína po několika letech

Marku, mužský tým Vsetína vidíme na hokejbalové scéně po několikaleté odmlce druhou sezónu. Jak a kdy se vlastně návrat tradičního valašského klubu zrodil?
Po sezóně 2012/13, kdy jsme hráli 1. Ligu a s ostudou jsme skončili poslední, se mužský tým do dalšího ročníku již nepřihlásil. Měli jsme problémy ve vedení klubu, které se pak úplně rozpadlo. Následující sezónu zde zbyly, tuším, dva dorostenecké týmy. Ty však po sezóně, dvou také zanikly, a to tak znamenalo dočasný konec hokejbalu na Vsetíně. Po roce bez hokejbalu jsme se ale znovu začali scházet na hřišti, jelikož nám hra moc chyběla. Utvořila se zde skupina hráčů složená z hráčů „áčka“, do které kromě mě patří mimo jiné můj bratr Radim, Rosťa Pěsničák, Petri Michoněk, Filip Vrána, Roman Diblík nebo Daniel Chromčák, dále pak kluci, kteří měli s hokejbalem malé nebo dokonce žádné zkušenosti, ale chtěli se zdokonalovat, a hlavně si zahrát nějaký ten zápas. Zjistili jsme, že se v Ostravě a okolí hraje tehdy ještě Ostravská liga. Kontaktovali jsme proto Jardu Pikulu (tehdejší vedoucí Ostravské ligy), který měl soutěž na starosti, že bychom se do dalšího ročníku chtěli přihlásit. A jelikož s tím souhlasily i kluby, nic nám už nebránilo v tom, abychom se do soutěže přihlásili

Za Vsetín v dobách největší slávy nastupovala zvučná jména jako Jan Šimara, Michal Trčka, Petr Dulava či Dalimil Zvonek. Autor fotky: osobní archiv Marka Ovčačíka.

Proč vlastně skončila éra vsetínského hokejbalu, kterému se mimořádně dařilo v Extralize dorostu, mužský tým byl neoddělitelnou součástí 1. Ligy… O hokejbal už nebyl ze strany mladších hráčů zájem?
Nerad bych se v tom úplně pitval. Prostě tady jednu dobu nebylo ideální vedení, které když skončilo, tak s klubem nechtěl mít nikdo nic společného. Já se tomu ani nedivím. Hlavně muži byli úplně oddělení od zbytku klubu, skoro vše jsme si zařizovali sami. Byli jsme taková samostatná jednotka. Poté klub nikdo nevedl a zbývající dva dorostenecké týmy vedli rodiče kluků, co v nich hráli. Později se to odpískalo úplně. O hokejbal tady zájem byl, ale neměl to kdo vést. Ke všemu ti, kteří měli navíc, tehdy odešli vstříc lepšímu angažmá. Můžu jmenovat Jana Šimaru, Láďu Minaříka, Ondru Daleckého, Petra Dulavu, Ondru Pražáka, Pepu Škabrahu nebo Dalimila Zvonka. Někteří starší hráči zase z různých důvodů skončili s hokejbalem úplně. Takže tady zbylo jen torzo týmu. Většina mladých si našla jiný sport nebo zábavu a hokejbal pro ně přestal být atraktivní. Vloni jsme se proto rozhodli, že se pokusíme obnovit mládež a začneme od nuly. Nikdo to moc dělat nechtěl, tak jsem to vzal na sebe já a snažil jsem se tu pomyslnou kárku znovu roztlačit. Samozřejmě bych to nemohl dělat bez pomoci ostatních. Kluci jako Petr Michoněk nebo Pepa Kutěj mi pomáhají, jak jen mohou. Ale je to záhul. Platíme nemalý nájem za šatny a hřiště, sehnat finance jen na provoz je náročné. Ale pereme se s tím statečně. Snad bude mít naše snaha i nějaký výsledek. Momentálně je samozřejmě obrovskou komplikací současná situace, kdy nejrůznější kroužky, nábory a turnaje pro školáky, které jsme plánovali, padly.

Problémem jsou finance a úzký kádr

Je vašim cílem do budoucna opět dostat vsetínský hokejbal na výsluní, nebo budete nadále hrát spíše pro zábavu?
Letos jsme určitě chtěli obhájit loňské prvenství. Co se týče postupu a přihlášky do 1. Ligy, tak jsme se o tom s kluky samozřejmě bavili, ale prozatím zůstaneme při zemi a ve 2. Lize budeme působit i v příští sezóně. Určitě bychom si rádi zahráli i vyšší, kvalitnější soutěž, ale jsou tady prostě věci, které nám v tom brání. Zaprvé bychom potřebovali širší kádr, dále je 1. Liga samozřejmě finančně a časově náročnější, protože je celorepubliková. Většina z nás by nerada trávila tolik času na cestách, jelikož mnozí z nás mají pracovní či rodinné povinnosti. Ke všemu nemáme žádnou návaznost s mládeží, která tady zatím není, což znamená, že by 1. Liga nebyla dlouhodobě udržitelná. Nejsme už holt nejmladší a nemůžeme to hrát věčně, takže si užíváme 2. Ligy a cestování po Moravskoslezském kraji.

Dá se tedy očekávat, že mužský tým Vsetína v nové sezóně opět uvidíme na hřištích našeho regionu?
Jestli se nestane něco neočekávaného, tak se na nás soupeři mohou těšit i v další sezoně.

Asi se nebudu mýlit, když za největší úspěch po návratu Vsetína na scénu označím loňské vítězné finále proti Frýdku-Místku, je to tak? To jste navíc rozhodli gólem v prodloužení.
Pro mě to byl největší zážitek a úspěch v celé mé hokejbalové kariéře. Někdo si může říct, že je to „blbá“ 2. Liga, ale mám v týmu spoluhráče, se kterými hraji už od žáků, ale vždy pro nás bohužel bylo maximem semifinále, v mužích pak jedno finále se Sudoměřicemi, což bylo naopak největší zklamání. Proto jsme si ten loňský titul neskutečně užili a byli jsme šťastní, že jsme mohli zvednout nad hlavy ten velký pohár. Mně to sice trochu zhořklo, protože jsem si ve čtvrtfinále zlomil ruku a nemohl jsem dál hrát, celé dění jsem si ale užil v roli trenéra. Co se týče finále, tak z toho jsme udělali zbytečné drama. Protože ztratit vedení 4:0 a málem prohrát? To by byl zlý sen… Přitom si nemyslím, že jsme hráli nějak špatně nebo něco podcenili. Soupeři tam spadly šťastné góly, nakonec nám ale ten titul Pepa Škabraha v prodloužení vystřelil a mohli jsme slavit. Byl to skvělý pocit, taková satisfakce a odměna za to, co jsme někteří hokejbalu dali a obětovali.

Muži Vsetína hned pár let po návratu na hokejbalovou scénu slavili zisk titulu ve 2. Lize regionu Morava Sever. Autor fotky: osobní archiv Marka Ovčačíka.

Pro nikoho nejsme příjemným soupeřem
Na čem si bude chtít Vsetín zakládat do budoucna?
Myslím si, že nejsme pro nikoho příjemným soupeřem, proto bychom rádi hráli důrazný, útočný a na 2. Ligu i dost běhavý hokejbal. V tom vidím největší sílu našeho týmu. Když se k tomu přidá špetka šikovnosti a zkušeností, je z toho dobrý základ pro úspěch.

Jak si vyplňujete volné chvíle v současné složité situaci?
Ve volnu se snažím i hýbat. (smích) Buď mě někde na kopec vytáhne Rosťa Pěsničák, nebo si jdu zabruslit. Na hřišti jsem byl od posledního zápasu tuším dvakrát. Se spoluhráči jsme se ještě nesešli.

Pokud to situace dovolí a budou se v létě konat nějaké turnaje, máte v plánu se s týmem nějakého zúčastnit?
Určitě nejsme proti a nějaký turnaj uvítáme. Docela nás mrzí, že tato sezona ukončila. Měli jsme totiž našlápnuto na obhajobu.

Jádro týmu, které stálo u znovuzrození vsetínského hokejbalu. (zleva Petr Michoněk, Marek Ovčačík, Rostislav Pěsničák, René Kajaba) Fotka byla pořízena během 1. sezóny po návratu, kdy Vsetín hrál Ostravskou ligu. Autor fotky: osobní archiv Marka Ovčačíka.

V dobách největší slávy ve Vsetíně působil také Dimitrij Jaškin (uprostřed s blonďatými vlasy), který později vyrostl v profesionálního hokejistu světové kvality. Marka Ovčačíka najdeme klečíčího vlevo dole. Autor fotky: osobní archiv Marka Ovčačíka.

Jenom slova chvály pěl Marek Ovčačík také na osobu Petra Michoňka staršího (druhá řada vlevo), který se vsetínskými žáky objel nejrůznější kouty republiky, poté vedl také tamní mužský tým a s chodem klubu pomáhá i nyní. Autor fotky: osobní archiv Marka Ovčačíka.