Cítil jsem vůči Opavě určitý morální dluh, vysvětluje svůj návrat Jaromír Hanel

SK IHC Jaselská Opava probíhala základní částí 2. ligy vždy velmi ladně, v posledních dvou letech pokaždé skončila na prvním místě. Letos jsou ovšem opavští trošku strnulejší, v tabulce jim patří „pouze“ třetí pozice. Sezónu hodnotí Jaromír Hanel, který má s opavským SHC extraligové zkušenosti.

Jaromíre, Váš hokejbalový příběh je opravdu specifický. Je tomu zhruba 13 let, co jste hrával extraligu hokejbalu za tým SHC Opava, poté však přišla dlouhá pauza a k našemu sportu jste se vrátil až před dvěma lety, v druhé lize. Z jakého důvodu jste přestal s hokejbalem?

Hned na úvod otázka na tělo, ale fér otázka, tak ode mě i fér odpověď. Jednoduše řečeno, dostal jsem se do dluhové turbíny, ze které v Česku nebylo úniku, tak jsem odjel na devět let do Holandska. Tam jsem vydělával jiné peníze, mohl žít adekvátní život a zároveň splatit všechny dluhy. Na sport jsem asi na šest let úplně zanevřel, ale poslední tři roky v Holandsku jsem zkusil florbal a dostal jsem se do super party, které děkuji za to, že mi vrátili zpět chuť do hry. Tým se jmenuje Nijmegen Flames. Když jsem se koncem roku 2020 vrátil zpět do Česka, už jsem věděl, že chci zase hrát. Navíc cítím určitý morální dluh vůči opavskému hokejbalu, když už jsem možná svá nejlepší léta strávil v cizině, takže chci určitě pomoct.

Nebyla v Holandsku možnost pokračovat v hokejbalu, místo florbalu?

Ne, oni vůbec neví, co to je. Mají pozemní hokej na top úrovni, ale hokejbal vůbec neznají. Neví ani, kdo je Gretzky nebo Jágr, co se týče hokeje. Takže florbal byl jasná volba, je to nejblíž hokejbalu.

Cítíte se na hřišti po tak dlouhé odmlce dobře?

Už to není jako kdysi, bolí to, přítelkyně se mi po zápase směje, jak doma skuhrám, ale když má něco člověk rád a má motivaci, tak jde i přes bolest. To je fyzická stránka věci.

Po psychické stránce se na hřišti cítím skvěle, navíc potkávám staré známé, proti kterým jsem hrával ještě extraligu. Do toho hrajeme domácí zápasy v Kylešovicích, kde jsem vyrůstal, takže si to užívám. Když jsem začínal, hřiště jsme ani neměli, takže toho je třeba si vážit. To jsou všechno pozitivní věci, co převažují, takže nějaká bolest po zápase mě zatím nemůže rozházet. Nechci za pár let, když už třeba zdravotně nebudu schopen hrát, litovat toho, že jsem nehrál, dokud to šlo.

Jaká je Vaše role v týmu? Zkušeností máte na rozdávání, čím se snažíte pomoct mladším spoluhráčům?

Role v týmu je taková, že po zápase si řekneme, co bylo špatné a snažím se na ty věci udělat nějaké cvičení, ať se v tom zlepšíme. Dále mám právo mluvit do taktických věcí ve hře nebo změnit taktiku v průběhu zápasu. Co se týká mladších spoluhráčů, tak se snažím s nimi chodit půl hodiny před tréninkem na hřiště a snažíme se pracovat na odstranění jejich slabších stránek.

Při tomto popisu si tak říkám, nechcete se po konci kariéry věnovat trénování?

Určitě ano. Ještě než jsem odjel do Holandska, tak jsem trénoval dorost SHC a moc mě to bavilo. Až skončím jako hráč, tak bych u hokejbalu rád zůstal jako trenér, pokud bude o mé služby zájem.

Opava byla v druhé lize vždy v popředí, povětšinou dokonce na úplném vrcholu. Čemu přičítáte „až“ třetí místo v tabulce?

Určitě bych neřekl „až“ třetí místo. Navíc zajíci se počítají až po honu, čili po play-off. Ta liga je v první pětce tak vyrovnaná, že každý může porazit každého. Záleží jen na tom, v jakém počtu a sestavě se kdo sejde. Na umístění v základní části až tak nezáleží, to jsme se přesvědčili minulou sezónu. Prostě jdeme do play-off, tam chceme vyhrát každý další zápas a uvidíme, na co to bude stačit. Soupeře neřešíme, protože pokud chceme vyhrát ligu, tak musíme porazit kohokoliv.

Přijde Vám, že se liga oproti loňskému ročníku zkvalitnila?

Jak jsem řekl, první pětka je vyrovnaná, Havířov a Přerov už umí taky pěkně potrápit každého soupeře, pokud třeba nechytne začátek, a jsou určitě lepší než minulou sezónu. Takže ano, liga se podle mě zkvalitnila.

Co naopak podle Vás zdobí Váš tým? Na čem se dá do budoucna stavět?

Máme dobrou směsku mladých a starších, zkušených hráčů, parta je taky dobrá, ale teď mi přijde, že je i větší chuť pracovat než třeba minulou sezónu, kdy se pořád vyhrávalo. Navíc už umíme zareagovat na vývoj zápasu a přizpůsobit tomu taktiku, což v těch vyrovnaných zápasech bude hrát taky roli.

V nedávném zápase jste zdolali Vaše rivaly z Třince v repríze finále 4:3 po prodloužení, Vy sám jste k vítězství přispěl 2 body, ale také 4 trestnými minutami. Bylo utkání vyhrocené? Jak ho hodnotíte z Vašeho pohledu?

4 trestné minuty... Ono ani jedno vyloučení nebylo za faul. Jednou jsem z taktických důvodů posunul branku a podruhé, opět z taktických důvodů natlačil soupeře do ofsajdu. Přece se s těma mladýma nebudu honit, že? (smích)

Zápas nějak vyhrocený nebyl, byl normálně zdravě vyhecovaný, jak to bývá. Mám v Třinci dost známých ještě z dob extraligy, známe se dlouho, ale v zápase je to boj. Každý je na opačné straně barikády, chce vyhrát a pro to vítězství udělat maximum, tak je třeba ránu rozdat i přijmout. Já mám tyhle zápasy rád. Potřebuju dostat ránu, abych se do zápasu dostal. Ale všechno bylo v rámci fair play, takže pohoda.

Na závěr dovolte jednu osobní otázku. Dostala se k nám informace, že jste se před nedávnem stal otec dvojčat. Už jste stihl doslavit, nebo oslavy stále probíhají?

Oslavy jsem táhnul po narození pátek, sobotu, neděli, takže velice pocitvě a kluci jsou zapití řádně. Pokud nebudou zdravotně v pořádku, tak je na tomto světě něco špatně. (smích) Naštěstí přítelkyně pro to měla pochopení a nebyla naštvaná dlouho. V práci také pochopili nečekanou pondělní dovolenou, takže všechno proběhlo, jak mělo.