Zapomenutá zlatá éra třineckého dorostu. Před zápasem cigárko, strach spolucestujících

Mistrovský hattrick v letech 2004-2006 jako navázání na bronz z roku 2003 a premiérový titul z roku 2002. Taková je bilance zlaté éry třineckých dorostenců. Přesto o těchto mimořádných úspěších příliš napsáno nebylo.

Napravit se to rozhodla regionální redakce v součinnosti s pamětníkem této pro třinecký hokejbal veleúspěšné doby, Martinem Konvičkou. Ten se navíc dokázal prosadit i v mládežnických reprezentacích, léta hrál 1. ligu a extraligu za mateřský Třinec, na štaci se vydal dokonce do věhlasného Kladna, se kterým v roce 2010 slavil pod vedením legendárního kouče Drahomíra Kadlece titul.

Martine, vezměme to od podlahy. Jak vůbec tehdejší tým třineckých dorostenců vznikl? Z jakých hráčů byl složen?

Tým v době, kdy jsem se stal jeho součástí, už nějakým způsobem fungoval. Byl složen z bývalých hokejistů soustředících se už jen na hokejbal a doplněn hráči z hokejového dorostu, kteří měli čas a chuť jít si trošku zaběhat. Tým už tehdy měl na kontě zisk zlatých a bronzových medailí.

Jak vypadaly začátky vaší hokejbalové kariéry?

Na začátek mé kariéry si moc dobře pamatuji. Hokejbal jsem začal vnímat někdy v 8. až 9. třídě, kdy jsem ještě hrál hokej. Někteří kluci ze třídy už v té době hokejbal hráli. Já jsem začal hrát v sezóně, kdy jsme později vyhráli první ze tří titulů v řadě. Bylo mi tehdy snad 14 let. Hrál jsem se staršími kluky, kterým už rostly vousy a hráli bez plexiskla. (úsměv)

V letech 2004-2006 získal třinecký dorost zmiňovaný zlatý hattrick. Jaké další úspěchy tehdejšího týmu pamatujete?

V roce 2002 se podařilo získat první titul, následovalo třetí místo a pak již zmiňovaný úspěch třikrát po sobě.

Jak široký byl tehdy kádr? Praktikovala se hra na 3 kompletní formace, jak to známe z dnešní doby, nebo takové možnosti zdaleka nebyly?

Pamatuji si, že můj první zápas jsme hráli na Vsetíně v 8 lidech. Tehdy jsme hráli maximálně na 2 lajny. Na play off nám pak přišlo pomoct pár hokejistů, takže vyřazovací boje už jsme byli schopni hrát na 3 formace.

Týmová fotografie z počátku sezóny 2004/2005. Autor: osobní archiv Martina Konvičky.

Je známo, že ve zlaté éře vás jako trenér vedl zkušený Vladimír Holuša. Jak dlouho vlastně u týmu působil?

Láďa Holuša byl s námi prakticky celý dorost, co si tak vybavuji. Pamatuji si ho jako jednoho z nejlepších trenérů, co se osobnosti týče. Byl to neskutečný srdcař. Mně osobně navíc trénoval už ve 4. třídě na hokeji, později v Třinci úspěšně trénoval i hokejbalový tým mužů. Dodnes si pamatuji jeho legendární přesilovkový deštník. A když se nám kombinace na tréninku nedařila, šli jsme běhat okruhy na Folvark*. (smích) Trénoval prakticky až do posledního zápasu, kdy jsme získali poslední titul. Do další sezóny už jsme nenastoupili.

*Folvark – lokalita třinecké městské části Dolní Líštná, lokalizována na kopci za třineckým hokejbalovým hřištěm. Mezi hráči nechvalně známá pro fyzicky náročné výběhy.

Jak takové tréninky v té době vypadaly?

Skoro všichni jsme byli bývalí hokejisté, takže jsme po konci hokejové kariéry byli tak nějak ve formě. Odchovanci tehdy v třineckém hokejovém dorostu neměli příliš šanci se prosadit. Tím narážím na to, že intenzita tréninků nebyla nijak extrémní, trénovalo se tak dvakrát týdně.

Jakým systémem se liga hrála?

V době, kdy jsem začínal, tak se hrálo klasicky, tedy celorepubliková základní část a poté play off. Na delší štreky jsme vždy jezdili na víkendový dvojzápas.

Čím si vysvětlit fakt, že Třinec v té době v podstatě neměl konkurenci?

Roli v tom hrálo více věcí dohromady. Jak už jsem říkal, měli jsme tehdy fyzický fond z hokeje, ten jsme udržovali. Navíc jsme se sešli strašně dobrá parta a taky jsme na tréninku neustále hráli bago. To se hrálo na život a na smrt. Nikdo nevypustil jediný souboj, prohra bolela a vítězství hřálo. (úsměv)

Oslava zlatého hattricku na domácím hřišti. Vpravo legendární kouč Vladimír Holuša. Autor fotografie: osobní archiv Martina Konvičky.

Dokážete si z působení v dorostu vybavit nějakou vtipnou historku?

Celý hokejbalový dorost bych označil jako nejlepší období mé sportovní kariéry. Byla to jedna velká pr*el. Od sobotního popíjení, přes ryby nalepené na stropu pokoje na legendárním výjezdu v play off proti Dobřanům. To bylo v ubytovně na konci světa ve Zbůchu. Dále utíkání revizorům v Praze při jízdě načerno. Rozcvičky, kdy se místo protažení kouřilo cigárko, načež kolem nás vyběhly 4 lajny hráčů Kert Parku a my se jim smáli, co to dělají. Oslavy titulů ve vlaku, kdy jsme pro sebe měli celý jeden vagón, protože ostatní cestující se do něj báli vstoupit. Jak říká klasik, byla to jedna velká párty. (smích)

Která z těch „vážnějších“ vzpomínek vám nejvíce utkvěla v paměti?

S odstupem času musím říct, že asi druhý a třetí titul byl nejcennější, protože to už jsem v týmu měl nějakou roli a na titulu jsem se podílel mnohem více než na tom prvním. Tam jsem sledoval finále pouze v civilu. Třetí titul si cením proto, že jsme jej poprvé a naposled vyhráli doma.

Nebylo by hezké někoho nezmínit, nicméně na které spoluhráče vzpomínáte nejraději? Stýkáte se s některými dodnes?

Každý hráč v této éře byl jedinečný. Nerad bych na někoho zapomněl, nicméně z těch největších tahounů bych vyzdvihl Lukáše Hudečka, pozdějšího reprezentanta a mistra světa či jeho parťáka z útoku Davida Pavlíka (starší bratr Filipa Pavlíka, obránce hokejového Mountfieldu HK, pozn. red.). David Samiec, buldok. Lukáš Daneček, současný gólman hokejového Frýdku-Místku, který jako hráč předváděl neskutečné výkony. Aleš Toman, jeden z mála „nehokejistů“, kterému stačilo dát v přesilovce míček nahoru mezi modrou a červenou čáru a mohli jsme zvedat ruce nad hlavu. (smích) Zmínit určitě musím mé spoluhráče z mládežnických reprezentací Tomáše Szotkowského a René Tomise, parťáka z obrany Radima Mišuna, pozdějšího kapitána třineckých mužů. Se spoustou kluků se setkáváme dodnes.

Pamatujete si, jak to vypadalo v dalším období po zisku třetího titulu v řadě?

Konec této éry byl trošku smutný. Do další sezóny už jsme nenastoupili a tým byl rozpuštěn. Několik hráčů nás přešlo do mužů. Po nás pak vznikli žáci a o rok později jsme ještě hráli starší dorost na regionální úrovni. To jsem ještě rok mohl hrát, protože poslední titul jsem vyhrál v 16 letech, takže jsem byl věkem stále dorostenec.

Martin Konvička

► Trojnásobný mistr České republiky v kategorii staršího dorostu

► Mistr extraligy mužů s Kladnem z roku 2010

► Několikanásobný mistr 1. Národní hokejbalové ligy

► Stříbrný medailista z Mistrovství Evropy U16 společně s René Tomisem

► Účast na Mistrovství Evropy U18 společně s Tomášem Szotkowskim

► Kapitán reprezentačního týmu na Mistrovství Evropy U18

► Účastník Mistrovství světa U20 společně s Tomášem Szotkowskim (4. místo)

První ze tří titulů v řadě třineckých dorostenců, rok 2004. Autor fotografie: osobní archiv Martina Konvičky.

Druhý ze tří titulů v řadě třineckých dorostenců, rok 2005. Autor fotografie: osobní archiv Martina Konvičky

Fotogalerie: