Coach It Easy – Být trenérem více týmů je náročné, ale baví mě to, říká Adam Kovařík

Rubrika Coach It Easy se věnuje mládežnickým trenérům, kteří v rozhovorech poodkrývají zákoutí jejich profese, ale i svou (nejen) sportovní minulost a své trenérské zážitky. Dalším respondentem se stal trenér juniorky Malenovic, ale jak sám říká, nejen tohoto týmu, pan Adam Kovařík.

Pane Kovaříku, Váš trenérský život je složen z mnoha pozic a řekl bych, že se ve své rozmanité práci vůbec nenudíte. Na kolika židlích momentálně sedíte?

Ano jak píšete trénují více týmů. V prvé řadě vedu juniorskou kategorii v Malenovicích, plním funkci hlavního trenéra i u A týmu v první lize a poslední post mám u národního týmu do 16 ti let, kde dělám asistenta trenéra, takže ano rozhodně se nenudím.

Jaká úskalí se skrývají v jednotlivých kategoriích, které trénujete? Je práce s hráči různého věku vcelku podobná, nebo se snažíte ke každému týmu přistupovat trošku jinak?

Každá kategorie má svá specifika, junioři a muži se dají za určitých okolností trénovat stejně, ale já to trochu rozlišuji, byť tréninky máme spojené. Je to hodně o tom na jaké úrovni jednotliví hráči jsou.

Můžete jako mládežnický trenér říct, že mají děti o hokejbal v Malenovicích zájem? Máte naplněné kategorie tak, jak byste si představovali?

Zájem určitě je, ale kategorie nejsou tak početné, jak bychom si přáli. V říjnu jsme kompletně dokončili rekonstrukci hřiště, což je rozhodně velké plus, ale je třeba mít lidi, kteří budou o hráče a kategorie, ve kterých hrají, pečovat a starat se o ně.

Jak jste sám říkal, kromě práce v klubu jste také asistentem reprezentace mužů do 16 let. Jaká je Vaše role v realizačním týmu? Je práce trenéra reprezentace časově náročná?

V národním týmu spolu s ostatními kolegy pravidelně komunikujeme, pro mě trenéra dvou kategorií je to časově náročné, ale baví mě to. Taková klasická role asistenta trenéra.

Pojďme přímo k Vám. Jak dlouho se věnujete trénování? Trénoval jste i někde jinde, než-li v Malenovicích?

Trénování se věnuji už docela dlouho, od roku 2015 a nikdy jsem nikde jinde netrénoval.

Jste poměrně mladým trenérem, jak jste se k této práci dostal?

Hrál jsem v té době za starší dorost na Vsetíně, kde se bohužel sezóna nedohrála. Občas jsem pískal zápasy mladších žáků v Malenovicích a byl jsem Jiřím Brázdilem a Milanem Chovančíkem osloven, jestli bych někdy nepřišel na trénink mladších a starších žáků a nepomohl jim. Z jednoho tréninku jich bylo více a hned další sezónu jsme už společně vedli starší žáky a mladší dorost.

Věnoval jste se dříve také hokejbalu, nebo jste provozoval jiný sport?

Ano hokejbal hraji od dvanácti let. Dříve jsem asi do 10 let dělal judo a pak dva roky hrál fotbal, potom už následovala dlouhá, a zatím neukončená, éra hokejbalu.

Jaký by měl podle Vás být správný trenér? Existuje podle Vás nějaký zlozvyk, který dělá hodně trenérů?

Každý trenér má nějaký zlozvyk. Já když jsem začínal jsem byl hrozný poděs. Ale jak říkám, u každého je to jiné. Stejně tak každý trenér má nějaké své know-how.

Kdybyste mohl vypíchnout jednu dětskou vlastnost, kterou obdivujete a kterou byste rád měl i Vy, jaká by to byla?

To je hodně těžká otázka, na tu asi nedokážu odpovědět úplně, tak jak si přejete, ale na dětech obecně obdivuji to jejich nadšení pro sport, byť se v dnešní době už nevidí v takové míře, jako dřív.

Poslední otázka, kdybyste měl nalákat děti na náš sport a říct, co nejlepšího jim do jejich (nejen) sportovního života může dát, co by to bylo?

Řekl bych to asi úplně jednoduše. Je to nejlepší sport, té srandy, co člověk zažije v kabině, ty vzpomínky. Můžu jen doporučit.