Švýcarsko? Rozhodčí tu nastavují volnější metr. Země je to ale nádherná a lidé vždy pozitivní, říká 19letý Filip Byrtus

V 19letech se uprostřed podzimní části sezóny sbalil a odjel zkusit své štěstí do Švýcarska. Filip Byrtus totiž v létě, pár měsíců před svým rozhodnutím, poznal na hokejbalovém turnaji přítelkyni, která ve Švýcarsku hraje hokej. Nejen o svém rozhodnutí podívat se do jiné země mluví v rozhovoru.

V Extralize juniorů jste ze základní skupiny – Divize Východ postoupili do jarní skupiny A z druhého místa. Jak vzpomínáte na podzimní část sezóny mezi juniory?

Já mohu hodnotit pouze první polovinu podzimní části, protože od té doby jsem ve Švýcarsku. Před startem sezóny jsme ani nevěděli, jestli budeme hrát v osmi nebo v devíti lidech. Před prvním zápasem podzimu naštěstí přivedl do týmu nové hráče kapitán Richard Vizváry a hned jsme byli klidnější. Chtělo to čas, než si všechno sedlo. Hned první zápas se nám ale povedl dobře, jen měl soupeř více štěstí. Věděli jsme, že to nebude snadná sezóna, ale výsledky byly po celý podzim vyrovnané. Byl náš cíl dostat se po podzimu do horní části nadstavby a zajistit si play-off. Věřím, že kluci jsou spokojeni a ladí formu na play-off.

Postup mezi nejlepších 6 týmů si Třinec zajistil až v posledním utkání s Heřmanovým Městcem. Byl jsi se spoluhráči v kontaktu? Jak jste tento zápas prožíval na dálku?

Byl jsem s kluky v kontaktu a vím, že věděli, o co v tom zápase hrají. Strašně moc chtěli vyhrát. Věděli taky, že Heřmanův Městec má v této sezóně velmi kvalitní tým, což potvrzují svými výkony. Určitě to nebyl lehký zápas, který ale zvládli a právem si zajistili postup do horní nadstavby.

Vy jste si držel průměr bod na zápas (z šesti utkání 6 kanadských bodů). Jak hodnotíte svou osobní formu na podzim?

Vždy to může být lepší. (směje se) Jsem moc rád, že mi tam něco spadlo a že jsem mohl týmu přispět k dobrým výsledkům. Vím, že začátek sezóny v Česku byl složitý a moc se mi nedařilo. Hodně mi ale pomohl Daja Miech, který momentálně už hraje za třinecký A-tým, ale nám juniorům hodně pomáhal. Pak se to prolomilo, a já tak týmu mohl pomoci nějakými body, za což jsem rád.

Nedávno jste také odehrál utkání za jistý švýcarský tým. Prozraďte nám o tom něco víc.

Byl to už můj třetí zápas ve Švýcarsku. Hraju NLB, což je druhá nejvyšší soutěž, za tým SHC Bettlach. Všechno to vzniklo na letním turnaji v Ostravici, kde se hrál Mamut cup. Já tam poznal svou přítelkyni, která už 4 roky hraje ve Švýcarsku hokej. Také jsem na turnaji poznal „Bobana“ (Robert Filipek, bývalý výborný třinecký extraligový hráč, nyní reprezentant Švýcarska, pozn. red.), který tu už hraje dokonce šestým rokem.

Filip Byrtus v dresu druholigového Bettlachu. Autor fotky: osobní archiv Filipa Byrtuse.

Povídej, už jsi před tím uvažoval o Švýcarsku?

O Švýcarsku už jsem před tím věděl, ale nikdy jsem se o to nějak víc nezajímal. Vlastně jsem se o to začal pořádně zajímat až díky své přítelkyni, se kterou jsem se postupně začal seznamovat.

Jak tedy probíhal tvůj přesun do tohoto středoevropského státu?

Hned po turnaji mi „Boban“ všechno vysvětlil. Řekl mi, jak to ve Švýcarsku chodí a také to, že by byla možnost tam jít. Bylo jen na mně, jestli chci nebo ne. Dva měsíce na to už jsem si balil kufry a vydal se na cestu do Švýcarska. „Boban“ tady znal trenéra týmu, za který teď hraju. Zeptal se ho, jestli mohu přijít na trénink, já přišel, a od té doby jsem hráčem Bettlachu.

Takže už bydlíš ve Švýcarsku?

Ano, bydlím tady. Konkrétně ve švýcarském městě Langenthal s přítelkyní.

Filip Byrtus (v červeném) se sklání na buly. V pozadí lze vidět nádherné panorama tamního hokejbalového hřiště. Autor fotky: osobní archiv Filipa Byrtuse.

Máš tedy zkušenosti s českým i švýcarským hokejbalem. V čem vidíš největší rozdíly?

V Česku jsem vždy hrál 5 na 5, kdežto tady se hraje 4 na 4 a bez ofsajdů. To pro mě byla změna, na kterou jsem si zpočátku musel zvykat. V týmu mi ale hodně pomáhal Víťa Matoušek, který mi sem tam něco překládal, dokonce i pomáhal v tom, abych lépe zapadl do týmu. Také je vidět velký rozdíl v technice. Tady je to spíše o kondici a týmy nebývají tak kvalitně technicky vybavené jako v Česku. Hraje se tu o něco tvrdší hokejbal, a k tomu také rozhodčí často nastavují volnější metr.

Stýská se ti občas po Česku?

Sem tam se mi zasteskne, protože mám celou rodinu a všechny své přátele daleko. Mám tu ale svoji přítelkyni, a tím si to oba navzájem ulehčujeme. Také jsme si pořídily dvě kočky, proto máme o zábavu postaráno. (směje se)

Jak to máš vlastně se školou/prací?

Školu jsem dodělal v Česku minulý rok na podzim. Pak jsem na pár týdnů nastoupil do firmy, ale hned nastala změna v podobě stěhování. Začátek byl trošku těžší. Přeci jen je to úplně jiná země. Neuměl jsem moc dobře jazyk, měl jsem málo zkušeností. Teď už je ale vše, jak má být. Mám stálou práci, takže funguji jako normální člověk. (smích)

Co se ti na Švýcarsku nejvíce líbí?

Každému se hned vybaví příroda, která je tu opravdu nádherná. Lidé jsou tu velmi pozitivní. Na ulici jsem se ještě nesetkal s člověkem, který je naštvaný, nebo není dobře naladěný. Každý vás slušně pozdraví a ještě k tomu přidá úsměv.