Adam Procházka: Ve zbytku sezóny chci zůstat fit, abych byl co nejvíce prospěšný svému týmu

Třinecký Adam Procházka prožívá velice náročnou, avšak úspěšnou sezónu. Stíhá kombinovat studium, hokejbal i hokej, kterému se věnuje na univerzitní úrovni v dresu UPOL Olomouc. V našem rozhovoru se rozpovídal třeba o tom, jaké ambice oba hokejbalové týmy, ve kterých nastupuje, mají.

Ještě před čtyřmi lety jsi nastupoval za Karvinou. Jak vůbec vznikla tvoje spolupráce s třineckým Enviformem?

V Třinci už nějakou dobu působí moji kamarádi Filip Plánka s Matesem Halouzkou, kteří mi to před sezónou nabídli. Po těch čtyřech letech, kdy jsem prakticky hokejbal nehrál, jsem měl neskutečnou chuť se do toho koloběhu znovu vrátit, takže jsem neváhal. V Karviné navíc není juniorka, takže byl Třinec jasná volba.

Jsi stále student a hraješ hokej za univerzitní tým UPOL Olomouc. Jak hodnotíš úroveň univerzitní ligy hokeje?

Úroveň univerzitního hokeje se od začátku tohoto projektu neuvěřitelně zvedla. Divácká kulisa je na některých zápasech neuvěřitelná. UPOL má však smůlu v tom, že nehraje přímo v Olomouci, ale až v Uničově. Tam se divákům popravdě příliš dojíždět nechce a atmosféra bývá občas pochmurná. To nic nemění na tom, že je tento projekt super a jsem rád, že můžu být jeho součástí.

Zvládáš kombinovat hokejbal, hokej i studium zároveň?

Je to relativně těžké, ale zvládat se to dá. Hokej, a v současné chvíli hlavně hokejbal, beru jako takovou odměnu po týdnu ve škole, takže se na tréninky a zápasy vždycky strašně těším. Zároveň mi trenéři, ať už na hokeji nebo hokejbale, vycházejí maximálně vstříc, za což jim patří velké dík.

Pojďme k hokejbalu. Na jaře je forma juniorského týmu Třince kolísavá. Na čem tedy můžete dále stavět?

Nemyslím si, že bychom odehráli nějaké vyloženě špatné utkání, ale náš velký problém je, že ve většině případů nedokážeme předvést konzistentně dobrý výkon celých 45 minut. Máme v zápasech občas takové hluché pasáže, které nás potom stojí cenné body. Na tom musíme určitě zapracovat. Na druhou stranu si myslím, že v naší hře převažují dobré věci, od kterých bychom se měli do dalšího průběhu sezóny určitě odpíchnout.

Vrátil bych se ke dvěma juniorským utkáním. Nejdříve k tomu s Ústím, které jste zvládli poměrem 6:3 vyhrát. Jak se zpětně za tímto duelem ohlížíš?

Po těch třech předešlých nepovedených zápasech jsme si řekli, že teď už nám opravdu začíná téct do bot, jelikož se nám pomalu začíná vzdalovat postupová čtyřka. Nejdůležitější bylo, že jsme dokázali prakticky hned odpovědět na první gól soupeře. Od té chvíle jsme hráli přesně tak, jak jsme si před zápasem řekli. Zodpovědný, hezký hokejbal bez zbytečných vyloučení. Dle mého názoru jsme byli po celý zápas lepším týmem a zaslouženě jsme brali všechny tři body.

Následně jste o týden později podlehli Ježkům z Heřmanova Městce 2:3. Co rozhodlo o vítězství Ježků?

Do zápasu jsme vstoupili z mého pohledu celkem dobře, měli jsme tam pár šancí, které se nám bohužel nepodařilo proměnit. V desáté minutě jsme udělali dvě zbytečné chyby, které soupeř dokázal využít, což nás srazilo, a jak do konce první třetiny, tak pak i celou druhou, jsme prostě nehráli náš hokejbal. Před třetí třetinou jsme si s kapitánem Ríšou Vizvárym vzali v kabině slovo, trochu jsme to naburcovali a rázem byl na hřišti úplně jiný tým. Dali jsme dva góly a převzali jsme otěže zápasu na svoji stranu. Na konci jsme sahali po vyrovnání, ale nakonec se nám to, i díky mojí neproměněné šanci, nepodařilo. I tak jsme si ale dokázali, že umíme hrát i s týmem, který je podle papírových předpokladů nejlepší v naší nadstavbové skupině, což je do dalších bojů dobrý odrazový můstek.

Ve 2. Lize mužů máš více než dva body na zápas. Sleduješ individuální statistiky?

Samozřejmě je fajn, když vám u jména svítí taková čísla, ale vděčím za to z velké části spoluhráčům. Mám tu výhodu, že i v Áčku, tak v juniorce mám skvělou lajnu, ve které si spolu rozumíme a dáváme spoustu gólů. Když mi to tam Ríša Vizváry připraví, tak to prostě nejde nedat (směje se).

Na závěr. Jaké jsou týmové ambice jak juniorů, tak mužů Třince pro závěr této sezóny?

Tak co se týče juniorů, před sezonou jsme si vytyčili cíl dostat se do nadstavby, což se nám povedlo. Teď bychom se chtěli dostat rovnou do čtvrtfinále a samozřejmě, asi jako každý tým, zvednout na konci sezóny nad hlavu pohár pro mistry republiky. V A-týmu je jasný cíl postoupit do první ligy. Zatím máme za sebou první krůček v podobě přímého postupu do semifinále, tak doufáme, že se nám bude dařit i nadále a na konci sezóny budeme moct slavit postup o ligu výš.

Máš také nějaké svoje osobní ambice pro zbytek sezóny?

Můj hlavní cíl je zůstat fit, abych byl pro tým co nejvíce prospěšný. Čím více budeme vyhrávat, tím šťastnější budu. A jestli se k tomu připojí i nějaké kanadské body, tak se určitě zlobit nebudu.