Chceme sezonu skončit s plackou na krku, říká odhodlaně Lukáš Grebeníček po prohře Poruby v semifinále

Semifinálová série mezi SK IHC Jaselská Opava a TJ Sokol Poruba přinesla souboj dvou ambiciózních celků s jasným cílem, kterým byl postup do finále. Za Sokol v těchto zápasech nastupoval také Lukáš Grebeníček, předseda klubu, který byl nucen nastoupit z důvodu vysokých absencí v řadách svého týmu.

Lukáši, pojďme se nejdříve podívat na první sérii play-off, kterou jste sehráli s Havířovem. Byla to podle Vás dostatečná prověrka před semifinále s Opavou?

Sérii s Havířovem jsem nehrál, tak to neumím dostatečně posoudit. Z důvodu kolize utkání s Extraligou dorostu jsem byl jako trenér právě s dorostenci. Série s Havířovem vypadala hladce, ale nebylo tomu tak. Havířov je vždy nepříjemný soupeř, který nemá co ztratit. Prověrkou na Opavu bych to nenazýval, neboť oba týmy jsou rozdílné a za ty roky už víme, co od kterého soupeře čekat.

Po dvou hladkých vítězstvích Vás čekal druhý tým tabulky, Jaselská Opava. Jakou taktiku jste směrem k semifinálovým zápasům zvolili?

My jsme především chtěli postoupit do play-off z prvního místa, které nám v posledním utkání základní části uteklo. Proti Opavě jsme sehráli nespočet utkání a věděli jsme, že cílem k postupu bude vyhrát hlavně domácí utkání na našem asfaltu.

V prvním utkání jste odehráli skvěle první dvě třetiny, pak ale přišel zlom. Co převážilo výsledek na stranu Opavy?

Před prvním utkání jsme hlavně řešili sestavu. Nevím, čím to je, ale jsme tým, který má na soupisce pomalu 30 hráčů, ale v play-off to je pořád ta samá písnička. Přišlo nespočet omluvenek, ať z rodinných, pracovních, nebo zdravotních důvodů. Museli jsme tým doplnit z dorostu a řešit, který trenér s nimi pojede na utkání do Prahy. K utkání jsme nakonec nastoupili s 11 bojovníky v poli s odhodláním vyhrát. Celé utkání k tomu směřovalo, ale bohužel zkušený soupeř v poslední třetině, kdy se hrálo nahoru dolů, rozhodl. Mohli jsme to být my, ale nakonec to byli oni, kdo dal rozhodující gól, je to sport.

Co jsi po zápase řekli? Co bylo třeba do druhého utkání změnit?

Po zápase jsme si něco málo řekli, ale nic zásadního, všichni jsme věděli, že není kam uhnout a v Opavě musíme vyhrát. Snažili jsme se během týdne spíše řešit zase sestavu. Dorost měl naštěstí utkání před muži, takže do Opavy jsme mohli 3 dorostenci doplnit tým.

Zápas číslo 2 se Vám ale výsledkově také nepovedl, kde vidíte hlavní nedostatky Vaší hry?

V zápase nám utekl začátek. Opava rozjela na plastu tradiční kolotoč, který jsme čekali, ale nám se na plastu zatím hraje špatně. Po rychlém gólu jsme druhý dostali z přesilovky, ale snížení nám pořád dávalo šanci utkání otočit. To se bohužel rozhodlo ve druhé třetině, kdy jsme opět dostali 2 branky. Ve třetí třetině se Opava stáhla a my prakticky útočili do 5 hráčů, Opava si tak závěr zkušeně pohlídala. Pro náš škoda, chtěli jsme finále a když už jste ve finále, chcete vyhrát. Teď nám nezbývá, než se soustředit na 3. místo.

Sluší se Opavě poděkovat za celkem poklidnou sérii. Předloňská a loňská bohužel končila vždy nějakým nepříjemným zraněním některého z hráčů, což nikdo nechtěl. Hrajeme amatérský sport, chodíme do práce a zranění, které někoho vyřadí, mrzí obě strany. Pokřikování, menší rozmíšky během utkání mezi hráči jsou běžné a patří to k tomuto sportu, nehrajeme florbal. Důležité je pak si po zápase podat ruce a jít dál.

Je naopak něco, za co byste chtěl svůj tým pochválit, případně někoho vyzdvihnout?

Kdo mě zná, ví, že chválím málo, většinu kluků jsem v mládeži trénoval, ale v mužích hlavně nejsem ten pravý trenér. Na chodu týmu se podílí více kluků. Zmínil bych snad jen to, že i když hrajeme 2. ligu, tak i v ní se musí trénovat. Tréninky jsou u nás hodně palčivé téma, protože účast je velmi tristní, nebo nulová. Bez pravidelných tréninků to nepůjde.

Po vyřazení v semifinále Vás čeká série o 3. místo, bude těžké se na ni připravit?

Zatím ještě nevíme, kdo nás v ní čeká, ale cíl je jasný. Sezónu chceme zakončit s plackou na krku.

Jak jste říkal, tak kromě aktivního hraní také trénujete kategorii dorostu. Jak jste to teď v závěru stíhal? Plánujete obě činnosti provozovat i v příští sezoně?

Já bych hlavně mé hraní nenazýval aktivním. Jsem hráč, který lepí díry v útoku, když je potřeba. Rád přenechám místo například dorostencům, na kterých chci, aby klub v budoucnu stál. Starty potřebné do play-off jsem naštěstí nasbírat stihl. Hrát mě stále baví, ale jsem dost sebekritický a vím a cítím, že už to není ono a k lepším výkonům bych potřeboval mnohem více času k tréninku. Ten bohužel nemám, i proto, že se v klubu věnuji více činnostem. Tu hlavní, být předsedou klubu, mám už 8 let a snažím se ji plnit co nejlépe. Tréninky mládeže už máme naštěstí trenérsky rozdělené a já mám společně se Martinem Šlahorkem a Robinem Golou na starost dorost. Náš dorost je jak výsledkově, tak i ročníkově velmi nevyvážený, bohužel jsme společně s Kyjovem jedinými týmy z Moravy. Nemůžeme se měřit se silnými týmy z Východních Čech, ale mě osobně nejvíc těší, že dorost u nás vůbec je a dorostence hokejbal stále baví. V příští sezóně uvidíme, co bude. Většina dorostenců bude hrát za muže a ti, kteří můžou, si zkusí dorosteneckou extraligu v jiném týmu z našeho kraje. V příští sezóně plánujeme otevřít starší žáky a přípravku, což není tak náročné, jako dorostenecká extraliga. Kategorie ovšem své trenéry Jarka Nováka a Davida Rechtorise mají. V trénování mládeže si vedou velmi dobře, takže mé zapojení je otázkou. Co se týká ale mé budoucnosti a příští sezóny, je věc, na kterou nejsem teď schopný odpovědět, neboť vše ukáže čas…