Hrdina rozhodujího finále David Okruhlica: Vyhrávání titulů je návykové

Opava se po roční pauze a stříbrné medaili opět dostala na výsluní. Mašina z Jaselské zvládla celé play off včetně mimořádně těžkého rozhodujícího finále na půdě Třince. Obrovskou měrou se na devátém titulu Jaselské (včetně někdejší Ostravské ligy) podílela opora v brance, David Okruhlica.

Davide, jak jsi ty osobně přijímal fakt, že vás ve finále opět čeká Třinec, jak ses na tyto zápasy těšil? Nenastala v kabině mírná nervozita tím, že jste loni s Třincem neuspěli, nebo naopak odhodlání bylo o to větší?

V té TOP4 si už soupeře nevybereš a my jsme jim měli co vracet. Bylo fajn, že jsme si to znovu rozdali a neporazili nás ve finále dvakrát po sobě. Navíc v základní části jsme s nimi letos neprohráli. Já osobně jsem se na finále těšil jak malý Jarda. (smích) Letos se akorát otočilo to, kdo začne sérii doma. My jsme loni pokazili hned první zápas, kdy jsme vedli 3:0. Třinec dokázal otočit a doma si to pohlídal. V hlavě jsem měl uspět minimálně v jednom z prvních dvou zápasů s tím, že v tom třetím se uvidí.

Bylo pro tebe mírnou výhodou, že některé důležité hráče jsi znal nejen z průběhu sezóny, ale právě i minulého play off? Nebo jako brankář v plném střehu nevnímáš, kdo má zrovna míček na hokejce?

Z branky to spíš člověk tolik nevnímá. Musíš si dávat pozor na každou střelu. Třinec má zkušené matadory, proti kterým jsme už odehráli spoustu zápasů, ty navíc doplnili moc šikovné rychlé mladé pušky. Kdokoliv může dát gól a během hry moc nestíhám vnímat, jestli střílí ten, nebo onen.

První utkání bylo poměrně vyrovnané, až do vaší drtivé pasáže ve 2. třetině. Co jste si o přestávce řekli, že vám to tam tak začalo padat?

Já ani nevím. Bylo mi hrozné horko a nechtělo se mi zbytečně chodit do šatny. Raději jsem odhodil vestu a rozebíral problémy Země na střídačce s mým životním brankářským kolegou Johanem (Jan Schreier, pozn. red.) Klukům jsem samozřejmě v rychlosti řekl nějaké svoje postřehy ze zápasu. Já se snažím dost komunikovat už během hry. Dostanu se tak rychleji do zápasu.

Ty sám jsi v tomto mači pustil jediný gól. Dá se teda říct, že se ti chytalo dobře, přestože se hrálo na asfaltu?

No, kupodivu to na asfaltu šlo. Jak přišel do hokejbalu plast, říkal jsem si, že už jsem na to starý, ale zvykl jsem si a bylo by super, kdyby byl všude. V Třinci navíc není asfalt v úplně nejlepší kondici. My jsme nic nevymýšleli, nechodili do zbytečných kliček. Podali jsme velmi zodpovědný kolektivní výkon a měli i potřebné štěstí. Jediný asfalt může zůstat na Lapači. (úsměv) Tam to má ducha a náboj. Já osobně to tam mám rád.

Čím to, že doma na plastu, kde býváte mimořádně silní, to najednou směrem dopředu nešlo? V čem byl Třinec lepší?

Dopředu to celkem šlo, ale nedávali jsme góly, já jsem dva dostal. Tam byl dost důležitý první gól v přesilovce, kdy to ze střely přede mnou trefilo něčí klacek a okolo tyčky prošel míček do kasy. Oni pak hráli svoje, my do nich od druhé třetiny bušili, ale dost toho zblokovali. Perfektně jim taky zachytal brankář. První třetina od nás byla strašně křečovitá. Nikdo nechtěl udělat chybu, házeli jsme po sobě míček. Věděli jsme, že přijde dost lidí a chtěli jsme to doma až moc ukončit. Nakonec nám možná pomohlo to, že jsme začínali u nich a nakonec i končili. Člověk si řekne, že vlastně nemá co ztratit. Bylo to tam uvolněnější. Psychika rozhodla.

Byla před rozhodujícím zápasem v Třinci nastolena nějaká speciální taktika, chtěli jste něco změnit, nebo jste se nějakou výraznější přípravou nezaobírali?

Jestli byla speciální příprava, tak o ní nevím nebo jsem jí zapomněl. Na konci sezóny už nic nedoženeš a ty týmy se tak znají. Prostě neprohrát…

V zápase jsi předvedl skvělý výkon a 30 úspěšných zákroků. Jeden z tvých nejlepších výkonů za poslední dobu? Cítil jsi to tak?

No něco jsem konečně chytil. Konečně! Jeden z těch lepších výkonů, určitě. Navíc se zlatou tečkou. Já chtěl po této sezóně končit, protože minulé roky mě to fakt nebavilo. Začalo to „coronou“ a jak nejde hlava, nejdou ani ruce a nohy. Nejraději bych se hodil do starého železa, výkony nic moc. Ale proč teď končit, když tě to baví a navíc máme devátý titul! Je to motivace na magickou desítku. Jak člověk vyhraje jednou, chce potom podruhé, popáté… Ono to vyhrávání je návykové. Ještě ale uvidíme, jak se bude chtít po letních dovolených a jestli budou hrát všichni. Snad si to i parťák Johan rozmyslel. (smích)

Dostal ses do all-star play off. Jistě jsi rád i za toto ocenění. Doufám, že titul i toto ocenění jste řádně oslavili. Pokladník se jistě také činil?

Já už to vůbec nevnímám, ocenění časem zabalím do krabice, dám mezi ostatní a časem udělám ve sklepě síň slávy s výčepem. (smích) Děláme kolektivní sport a výsledek na konci sezóny je výsledek celé party. Bez party nebude párty. (úsměv) Po rozhodujícím zápase jsme byli na pivku, na neděli se to trochu protáhlo, ale závěrečná teprve bude. Po zápase je každý unavený. Já bych ti chtěl závěrem mockrát poděkovat za rozhovor, stejně tak kolegům z týmu, protihráčům, rozhodčím a všem za oponou, co se starají o chod ligy. Pěkné prázdniny, užívejte volna a snad, možná se uvidíme další sezónu. Na viděnou?